- Sál Havrpedie
- Knihovna a archivy
- Pohyblivé schodiště
- Společenská místnost
- Dvorana slávy
- Zasedací místnost
- Soutěžní hala
- Astroláb
) reprezentují to, co dělá Havraspár Havraspárem.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
Otisky prasečích kopýtek Morgany Pepper
Dávej pozor, ať do toho bláta nešlápneš a nerozneseš tak ještě víc nepořádku po zámeckých prostorách! Kdo to má pořád uklízet?! Zvědavost v tobě určitě kypí: kdo jen mohl tyto otisky způsobit, mám pravdu? Není těžké zjistit původce stop, jen jediná osoba přebývající v Havraspáru za sebou dokáže zanechat takový svinčík. Dalším důkazem jsou otisky kopýtek, které Morganu Pepper z prohřešku usvědčují. Má-li někdo to štěstí a narazí na ni mezi výlety do ledového království a časem stráveným na hradě, vždy ji zastihne v dobré náladě, pochrochtávajíc si nějakou melodii, pronášejíc chro pozdravy na všechny strany a vystavujíc na obdiv svůj rypáček. Je přezdívána havraspárským čuníkem a patří mezi skupinu kolejních zvířecích maskotů.
Busta Jamieho Watfarů
Pokud jsi nepoznal, čí je to busta, tak to raději Jamesovi neříkej. James Watfar je hradní zbohatlík, který si potrpí na slávě a uctívání své osoby. Nejraději rozdává práci lidem kolem sebe a pozoruje je s nohama na stole a drinkem v ruce.
Relaxační závěs Lilien Emity Meissed
Odkryl jsi závěs plný tajemství. Skrývá pergamenové komíny, na kterých jsou úkoly studentů děsící slečnu Lilien Emity Meissed dnem i nocí. Z množství čokolády, kterou tam skladuje, by už normální člověk měl halucinace. Jenomže slečna Lili je (bývalá) modrá a zvyky z kolejní místnosti ti zůstanou navždy.
Hromádka jednorožčích bobků
Víš, proč havraspárští studenti nemají nikdy hlad? Protože mají v kolejce jednorožce, co jim kadí lentilky!
Někdy mu říkáme Dunstan Merryweather, ale to jen, když se převleče za studenta. To si pak musíme dávat pozor, jestli jsou to lentilky, nebo bobky…
Evelinin mozek v lihu
Právě ses dotknul mozku zombice Eveliny van Eyck. Je to sice nechutné a slizké, ale když ho použije, dokáže vyčarovat fascinující a nezapomenutelné kousky oblečení. Někdy se stane, že místo rukávu přišije nohavici, ale nemůžeš se divit, když jí pořád někdo osahává mozek.
Nableeskáný šatník
Neotevírej ten šatník! Pohřbila by tě obří hora těch nejkrásnější a nejvkusnějších šatů, spodniček, klobouků a jiného oblečení Leelee z Arkony, havraspárské módní guru. Měla vždycky neuvěřitelný talent na ulovení těch nejžhavějších módních kousků, nos na vzácné a jedinečné předměty, úchvatný vkus a smysl pro neuvěřitelné a oku lahodící kombinace. A ne, ne! Opravdu ten šatník nemůžeš otevřít, ukrývá v něm své největší poklady. A ty by měly zůstat tajemstvím.
Madidessina zatoulaná kachnička
Kač kač! Tohle je jedna z gazilionů kachniček Madidess Leevian, které za ní obvykle cupitají, kamkoliv se ona sama hne. Nikdo nezná jejich přesný počet, ani jaké druhy kachniček vlastní. Kdykoliv máte pocit, že jste už museli vidět všechny druhy, zničehonic se objeví nějaký, který ještě neznáte. Jisté je jenom to, že se vždycky objeví na úplně nečekaném místě, třeba teď tady. Seznamte se, tohle je srdcová kachnička!
Kaktusový záhonek
Už z dálky spatříš výstražnou ceduli a prokletý plot chránící vzácný artefakt. Neobyčejný kaktusový záhonek, který pilně udržuje a pěstuje Larrie Larstonová. S úctou si ho z dálky prohlížíš – proslulý kaktus, o němž byly napsány legendy, ten nejslavnějších ze slavných, co přežil vše, k čemu se jeho nadaná majitelka kdy upsala. Sedmiboj, Turnaj tří kouzelnických škol, výchova malých havránků, což je bezesporu činnost nanejvýš nebezpečná. Pokloňte se tedy ó velkému kaktusu, nešlapejte na něj, nekřičte a nepřelévejte. Ne že by ho to zabilo, na to je odolný dost, ale madam Larrie to nemá ráda.
Orlí klepadlo
Hej! Bacha, nemlať s tím jak s žitem! To je naše orlí klepadlo, další z oživlých artefaktů, jež vytvořila Rowena. Je pěkně náladové, pořád nás zkouší, testuje, vyslýchá a ještě je nemilosrdné, když se zrovna spleteme. Paličatě pak mlčí, odmítá otevřít dveře do společenské místnosti a my musíme vyčkat, než dorazí někdo, kdo by nám s otázkou pomohl. Díky němu jsme ale také nejchytřejší kolejí na škole a několikrát denně se dozvídáme něco nového. Takže… Co bylo dřív: fénix, nebo vejce?
Pavouk Abhíček
Zastav! Pozdě... snažili jsme se tě varovat. Musíš dávat pozor nejen, kam šlapeš, ale taky co ti stojí v cestě! Sám ses vřítil rovnou do spletené pavučiny. Pohled na krásy zámku je neodolatelný a ty se ponoříš do svých myšlenek, ale je tu k vidění také mnoho kuriozit, jako byla již zničená pavučina. Abhíček bude nešťastný, že se snažil zbytečně, aby jeho umění bylo všemi obdivováno. Pro neznalé, ano, jedná se o pavouka, jehož společnost si nejvíce užívá majitelka Caitlin Galbraith, která ho čas od času nechá bez dozoru v kolejní místnosti a on tropí lumpárny. Naštěstí vždy stihl zmizet dříve, než ho někdo z havranů zadupl či po něm mrštil polštář. Po večerech, kdy kolej spí, splétá pavučinky v koutech zámku. Jednu z nich jsi právě zničil, tak buď příště opatrnější!
Huňatý plnovous
Pokud si myslíš, že plnovous mají pouze muži, jsi na velkém omylu! Havraspár by nebyl takový bez podivuhodných jedinců. Jednou z nich je výstřední Theresa Leagwitová, která potvrzuje výjimku a již několik let nechává svůj vzhled neměnný a vous si pěstuje. Nadšeně pózuje paparazzi a vystavuje na odiv svou originální krásu a jedinečnost. Napodobeninu jejího unikátního plnovousu si můžeš nyní prohlédnout, osahat či uplést nějaký copánek. Jen dávej pozor, ať repliku nezničíš, kterého dalšího nebožáka bychom oholili?! Vždyť by ho museli nejdříve zavřít do Azkabanu, aby si dovezl suvenýr, jakého se Theres již dlouhou dobu nevzdává.
Lopezovo sportoviště
Jen nahlédneš a čelo se ti orosí. Mozek začne panikařit a srdce zběsile buší. Myslí se jen mihnou vzpomínky na těžké famfrpálové zápasy a tréninky, na které tě dohnala kolejní čest a duch. Ale toto – jeví se to tisíckrát horší, jak středověká mučírna. Zoufale couváš, přemýšlíš, jak se tohle mohlo dostat na takové krásné místo, kdo sem propašoval slovo tak sprosté a troufalé…
Při úprku si ještě povšimneš, že na stěně, téměř skryté za náčiním, které ani nedokážeš pojmenovat, je malá galerie. Portréty modrých studentů, co se vyhnuli normálu a i přes modrou barvu našli zalíbení ve sportovním mučení svých udatných těl. A zde, v této pro ně posvátné místnosti, nalezli své klidné útočiště před vyděšenými pohledy zbytku koleje.
Havraspárská klenotnice
Na safírovém sametu se skví truhla, ozdobená roztodivnými ornamenty a oklopena lesknoucími se perlami. Dřevo je umně vyřezávané, s lehkým bronzovým nádechem. Šikovná ruka talentovaného umělce na něj nakreslila havrany a puštíky, co se vesele pochechtávají, až se perly kutálí po místnosti.
Smích zesílí a ty pochopíš, že musí vycházet z pokladnice, že se dere ven a naplňuje vzduch nepopsatelnou pohodou. Ani si nestačíš uvědomit, čím to může být, když zaslechneš náhodný kousek rozhovoru a spontánně vyprskneš smíchy.
O něco výše se na stěně nachází zarámovaný útržek z Corvina. Leč pergamen časem zežloutl a sytá modrá barva vyprchala, i tak můžeš přečíst několik zvýrazněných slov:
Nepijte!
Nejezte!
Nevařte!
Nenapouštějte vodu!
Jen čtěte a bavte se!
Železná panna
Ano, tohle je opravdu železná panna. Skutečná železná panna nejspíše z dob Roweniných, s krásnou obří mašlí na vrchu. Má své místo v havraspárské kolejce, jelikož v ní spí brutální a kruťácká Adretea Lyria. Choďte kolem ní po špičkách, pokud ji nechcete probudit ve špatné náladě. Mohla by vás do této mučící panně zamknout a věřte, že to byste opravdu nechtěli! V lepším případě po vás jenom švihne bičem.
Štos rozházených skic
Ale, ale! Copak to tu je? Zapomenutý skicář a pokreslené pergameny. Kdo by neznal Katelyn Auster, největší havraspárskou kreslířku a malířku? Vždycky po sobě zanechá hromadu nádherně pokreslených pergamenů. Tvoří jeden skvost za druhým a zdobí jimi celou havraspárskou kolejní místnost. Dělá Havraspár krásnějším a osobitějším, nemyslíte?
Smradlavý ementál
Tohle není past na myši, to je Linnina past na havraspárské. Lahodný kus ementálu! Když se procházíte havraspárským zámkem, můžete obdivovat tyto sýry všech tvarů, velikostí a v různých stádiích rozkladu nedbale ukrytých či rozlezlých po všech koutech. Varování - nikdy nejezte Linn Rose Lairové její ementály!
Socha Urica Ujetého
Co je to tady za pošuka, říkáš si? To, drahý příteli, je Uric Ujetý, oficiálně prohlášený za nejpošahanějšího a nejpoťouchlejšího čaroděje historie. Havraspáru to podivínství koluje v žilách, jak sis jistě všiml při procházce zámkem, ale Uric... Uric je jiná kategorie. Hrozně rád na hlavě nosil medúzu, těšilo ho totiž, když mu chapadýlka rámovala obličej - kulatým rysům to sluší. Choval taky padesát augoronů, kteří ho jedné noci přivedli svým zpěvem k domněnce, že je po smrti. Chudák Uric... Zkoušel ve svém obydlí procházet zdmi a přivodil si těžký otřes mozku. Vrcholem všeho byl jeho pokus naslouchat tři měsíce v kuse zpěvu pastelníčka (jako by se nepoučil, že zpívající kouzelní tvorové nic dobrého nepřinesou). Chtěl totiž lidstvu objasnit, že pastelníčci jsou pro duševní zdraví neškodní, ba přímo blahodární. Blaho rozhodně Uric přinesl celé Kouzelnické radě, když za ní jel prezentovat výsledky svého bádání zcela nahatý a na hlavě měl příčesek z mrtvého jezevce. Politováníhodná událost. Ne vždy se havraspárským podaří prosadit své brilantní a revoluční myšlenky, ale na Urica jsme tu hrdí a o tuto sochu velice pečujeme.
Labutí jezero
Pšššt, nešusti tak! Blížíš se k Labutímu jezeru, které osidlují literární múzy a občas i sama paní inspirace. Po hladině tam mezi lekníky proplouvá Isabella Anne Swan, vrchní havraspárská labuť s velikým nadáním pro tvorbu všemožných kusů poezie i prózy. Občas, když se nikdo nedívá, připluje ke břehu a promění se v pošahanou lamu, hopsá kolem, dovádí a umí být taky pěkná ochechule. Většinu času ale natahuje svůj krásný bílý krk na odiv všem návštěvníkům našeho zámku a je nedílnou součástí zámeckých pozemků.
Mamonářská lázeň
Teda ale už! To se dělá, takhle narušovat intimní soukromí našich obyvatelů?! Ale když už jsi tady... Zde se skví galeonová mamonářská lázeň, ve které si vždy ohromně libovali všichni havraspárští pokladníci. Ta, která si ale vydobyla její existenci na našem zámku, je legendární Monny von Schatz, dnes již Monny Whitecrow. Zlé jazyky ji označují za nejprotivnější a nejchamtivější pokladnici v dějinách koleje, ale Monny vypadá, že jí to spíše lichotí. Její dovednost schraňovat všechno, co se třpytí, a odmítat to vydat, neznala mezí. Slyšíš, jak se z lázně ozývají klokotavé zvuky, cinkání a občasné zavýsknutí? To nic, to si jen Monny, přezdívaná čuňa, hraje na potápku a užívá skrblického okamžiku. Tak jí neokukuj a běž zase pěkně dál.
Zapomenuté konfety a zamotané girlandy
Au! To musel bolet. Asi ses zamotal do jedné z pohozených girland. Promiň... Nikdy jsme neříkali, že Havraspár je kolej úzkoprsých čistotníků, inteligent zvládá chaos, však to znáš. Tenhle svinčík tu asi modří zanechali, když zrovna pořádali jeden ze svých legendárních večírků, tradičních rozverných posezení, kdy se dovádí, vstupuje do říše fantazie a hrají se všelijaké ptákoviny. Jak taky jinak, v koleji orlů, havranů a puštíků... Kořeny naší párty povahy ale sahají ještě hlouběji a do vysokých kruhů! Třeba Milicent Bagnoldová, ministryně kouzel v době, kdy poprvé padl Voldemort, hájila oslavy napříč zemí slovy: "Dožaduji se našeho nezcizitelného práva flámovat." No nebyla to skvělá ženská?
Werewolfovy architektonické modely
U Roweniných spoďárů, neublížil sis?! Ukaž, podíváme se na to. Musíš tady dávat pozor! Nejsou to sice kostičky z Lega, ale dupnout na ně bolí zrovna tak. Střípky architektonických modelů sira Werewolfa obdivujeme už dlouhá léta. John Werewolf, kdysi student, prefekt a sedm let uznávaný kolejní ředitel Havraspáru, byl totiž také čarostavitelem hradu Hogwarts a velké spousty kolejních projektů - stačí se podívat na proslulé listy Corvina Declaratio či renovované prostory Rowenina zámku a hned víš, kdo za tím stojí. A to je jen zlomek Johnovy tvorby, které se věnoval dnem i nocí, pokud zrovna nešlo o noc úplňkovou - byl to totiž tak trochu vlkodlak. Vlastně úplně vlkodlak, se zuby, huňatým ohonem a tak. Z nás ale nikdy nikoho nesežral.
Jeho představivost a talent na čáry s magickými stavbami nás nikdy nepřestaly udivovat a jeho kolekci návrhů, plánů a skic dodnes opatrujeme jako oko v hlavě. Tak se prosím jen dívej, nesahej a ponoř se do brilantní mysli čaroděje, který dlouhé roky utvářel hrad i Havraspár tak, jak je známe dodnes.
Rozštěpená osobnost
Potichu, po špičkách a nasaďte si rukavičky! Havraspár obývá kdejaký pošuk a s rozštěpenými osobnostmi tu míváme problém už od dob Urica Ujetého, který kdysi věřil, že je čajník. Svého času trpěla štěpem mysli také naše primuska Larrie (měla alter-ego Valerii, ale tvrdí, že už je zdravá...), ale tohle je úplně jiný kalibr.
Je to osobnost dárk a ívl i tvář andělská, líbezný sen i noční můra, trpaslenka i bazilišek. Ale především jsou to Any a její super temné druhé já Dawsonka. Nebo je to snad naopak? Občas zapomeneme, jak to mají, jisté ale je, že na hradě vystupují v jednom těle pod identitou Any Dawson. Tropí neplechy, zlobí, kují pikle, jsou držkaté a jedna to na druhou hází, aby měly alibi. Profesoři jim dlouho skákali na lep, ale jednoho dne už stářím vyskočit nemohli, a zavalili tak tohle havraspárské kvítko výkvětem školních trestů. Občas se Any tváří, že jí to je jakože líto a kaje se, ale pak se Dawsonka poťouchle usměje a hned je nám jasné, která bije! Můžeš si však být jistý, že ať ta či ona, jsou obě modré až do morku svých polotlejících kostí (už se v koleji povalují nějaký ten pátek i pondělí).
- Pobočka redakce CD
- Sletová věž
- Roweniny komnaty
- Famfrpálová klubovna
- Komnata s artefakty
- Puštičí sovinec
- Safírová jeskyně
- Věž Legend
